Veřejné vystoupení, ať již to je prezentace vlastní práce, pracovní pohovor, slavnostní přípitek či jiná forma řeči před větším počtem lidí, patří mezi nejčastější a nejsilnější strachy. Proč tomu tak je, a co se s tím dá dělat, se dozvíte v tomto článku.

Abychom se naučili zvládat svoji nervozitu před a během veřejného vystoupení, udělat něco s tím „knedlíkem“ v krku, je dobré porozumět tomu, proč jsme nervózní, co se v nás v těch chvílích děje.

Dovolte, abych Vám představil viníka! 🙂 Za všechno může evoluce, která utvářela náš nervový systém tak, aby posilovala sklony naší mysli a emoční reakce, které nám pomůžou přežít. Člověk je sociální zvíře. Sám nepřežije. Musí spolupracovat. Tak se člověk naučil dbát na svoje postavení v rámci tlupy (společnosti), dobře se oblékat a vypadat důvěryhodně a nijak negativně nevyčnívat. Chyby byly trestány a mohly ohrozit naše postavení. Strach ze selhání a tedy ohrožení našeho postavení, je hluboce vtištěn do našeho nervového systému.  A udělat chybu, zesměšnit se před více lidmi, při veřejném proslovu, je bolestivé o to víc. Je možné obejít tento evoluční mechanismus a veřejné vystoupení nejen přežít, ale dokonce si jej užít?

Klíčem k tomu užít si veřejné vystoupení je schopnost zvládat naše emoce, tedy řídit naše myšlení a pracovat s naším tělem. Odborně to můžeme nazývat rozvojem psychosomatické kondice k veřejnému vystupování. To je a může být celoživotní proces. Dobrou zprávou ale je, že existují základní principy veřejného vystupování, které si můžeme osvojit za relativně krátkou dobu. Co mi tedy pomůže si mé veřejné vystoupení užít? Zjednoduším to na dva body.

  1. Maximální příprava – znát publikum a jeho potřeby a mít jasno v tom, proč vystupuji, co chci sdělit a co má být výsledkem mého vystoupení. Řeč má mít svoji strukturu, hlavu a patu, stejně jako dobrý příběh. Součástí přípravy je také nácvik samotné řeči. Čím vícekrát si řeč vyzkoušíte, tím lépe. Samotné cvičení ale není předpokladem úspěchu. Je potřeba cvičit efektivně. Nejlépe v bezpečném prostředí a pod vedením zkušeného řečníka, který Vám poskytne kvalitní, tj. věcnou, přesnou a častou, zpětnou vazbu. No, a když už tedy máte své umělecké dílo utvořené, tak se o něj jdete podělit se světem.

 

  1. Maximální přítomnost – být přítomen, naslouchat sám sobě a naslouchat svému publiku. Čím lépe se dokážeme spojit se svými posluchači a sami se sebou, tím lépe víme, jaká slova a gesta používat, kde a kdy zpomalit či naopak zrychlit, kdy se zastavit, co vynechat a co přidat. Pro zakotvení v přítomnost můžeme pracovat se svým postojem a všímavostí k tělu. Vědomý pohyb nám pomůže rozvolnit napětí a ilustrovat naše slova. Brániční dech zase zklidní naše emoce. Dech je mostem, který propojuje naše myšlení, slova a tělo. Klíčem k úspěšné řeči je naše schopnost se soustředit, vědět kam vedeme publikum, vnímat naše tělo, vědomě volit slova a zároveň vnímat prostor, ve kterém se nacházíme, přijímat zpětnou vazbu publika a dle toho reagovat.

Veřejné vystoupení je umění komplexní, ale stejně jako život sám má dvě hlavní roviny:

  1. Směřování – začátek a cíl cesty (příprava před vystoupením, struktura řeči – úvod, hlavní sdělení, závěr)
  2. Ukotvení v přítomnosti – být v těle a s tělem, vnímat a řídit emoce, pracovat se svým naladění, naslouchat publiku.

Sebe-vědomý, radostný a přesvědčivý projev je uměním nacházet rovnováhu mezi směřováním, tj. vědět odkud a kam vedu publikum a bytím v přítomnosti, tj. všímavost k vlastnímu tělu, emocím a také reakcím publika. Takové vystoupení si můžeme vychutnat a to jak řečník, tak publikum. K lepšímu pocitu z vlastního vystupování, ale vědět nestačí. Veřejné vystupování není myšlenkou, ale činem, který závisí na našich schopnostech. A ty je potřeba, nejlépe efektivně, trénovat.

Veřejné vystoupení – strach anebo radost?

Zanechte komentář