Stres, nervozita – co s tím? Za prvé je potřeba porozumět tomu, co to je nervozita, co to je stres. Hodně to nyní zjednoduším, ale jednoduché věci lépe chápeme a můžeme je také v praxi lépe používat. Takže, nervozita je stav napětí a neklidu, přirozená reakce na stres. A co to je stres? Nejvíce se mi líbí definice, kterou jsem kdysi slyšel od českého mistra Tai-chi Víta Vojty: „ Stres je, když jsi tady a chceš být tam“. Jinak řečeno je stres odezva organismu na určitou nerovnováhu, nesoulad či nenaplnění našich potřeb. Je to obrazný mechanismus a tudíž může být prospěšný…ale bývá problematický a nezdravý, a to hlavně ve dvou scénářích:

  1. když je stres příliš veliký a emoce příliš silné (co je příliš je do značné míry subjektivní záležitostí).  V psychologii se hovoří o tzv. emočním únosu či emočním přestřelení.
  2. když žijeme v neustálé nervozitě, stresu (emočním přehřátí ) – kontinuálně přetěžujeme svůj organismus a vyčerpáváme své energetické rezervy, zaděláváme si na nemoc.

Dneska se podíváme na situaci číslo 1. Emoční únos.

Co to je emoční únos a co s ním?

Jednou ze specifických situací, kdy je vážně ohrožena naše schopnost zvládat situaci, vědomě komunikovat a dobře vycházet s druhými, je tzv. emoční únos. Emoční únos je stav, kdy převezmou vládu nad naším myšlením a jednáním emoce. V tomto stavu ztrácíme schopnost jasně myslet, tvořivě komunikovat a často máme tendenci být destruktivní. Tato situace nastává především v emočně vypjatých situacích, jako je stres, vyčerpání, konflikt, ohrožení či veliká příležitost. A co se ve chvíli „emočního únosu“ děje v našem organismu?

Něco se stane. Zatroubí na Vás auto, šéf Vás kritizuje, dítě zlobí, anebo Vás „jen“ napadne negativní myšlenka. Ať je zdroj hrozby jakýkoliv, amygdala spouští celou kaskádu reakcí:

Thalamus vyšle do mozkového kmene signál „Vzbuď se!“, který uvolní stimulující norepinefrin.

Spustí se aktivace sympatického nervového systému, který připraví tělo k akci (zvýšení srdečního tepu, napumpování orgánů a svalových skupin krví).

Na ose hypotalamus-hypofýza-nadledvinky dojde k uvolnění stresových hormonů epinefrinu a kortizolu.

Vaše emoce sílí, organizují a mobilizují mozek a tělo k akci. Jsme připraveni do základního modu o přežití Utíkat x bojovat x strnout. Máme energii k boji, ale snižuje se naše schopnost jasně a tvořivě přemýšlet. Dochází k odstínění vnímání situace a záměrů druhých negativním směrem, k upnutí pozornosti na zdroj našeho strachu. Emoční únos můžeme pociťovat jako extrémní stres. Co s tím?

První emoční pomoc
Nejdříve je potřeba zastavit pozornost k podnětům, které spouštějí myšlenky a pocity ohrožení. Klíčem je schopnost vést naši pozornost k něčemu pozitivnímu, příjemnému anebo alespoň neutrálnímu (napočítáme si do deseti, soustředíme se na dech). Soustředěná pozornost zklidňuje rozrušenou amygdalu a vypíná okruhy stavové úzkosti.

Další možnou cestou, jak „zchladit“ emoce, je aktivizovat parasympatický nervový systém (PNS), který je zodpovědný za uklidnění a konzervaci energie (systém „zažívání a odpočinku“). Aktivací PNS dochází ke snížení činnosti sympatického nervového systému (Boj x útěk x strnutí), např. tím, že si omyjeme ruce teplou vodou, párkrát zhluboka vydechneme, zapojíme hluboké brániční dýchání, relaxací, všímavostí celého těla…

Pokud se nám podařilo naše emoce ztišit, máme znovu k dispozici naše racionální myšlení a pracovní paměť – můžeme promyslet situaci, zvážit, jak se zachováme, co řekneme a co uděláme.  Nyní můžeme opět tvořit – jasně myslet, vědomě komunikaci a řešit situaci.

První emoční pomoc můžeme zjednodušit do tří kroků:.

1. ZASTAVENÍ SE a zklidnění emocí aktivací PNS, popřípadě pojmenování svých emocí.

2. ZAMYSLI SE – uvědomění si situace, zvážení možností a volba reakce.

3. TVOŘIVÁ ODPOVĚĎ – opět volím své myšlenky, slova a činy v souladu s mými potřebami a cíli.

Optimální je se vůbec do emočního přestřelení nedostávat. Mít protipožární opatření anebo hasit požár, dokud je ještě malý. Jako prevence emočního únosu poslouží rozvíjení pozitivních návyků, umět si zorganizovat čas, stanovit si priority, nepouštět se na tenký led – daleko mimo naši komfortní zónu. 

Silné emoce ale nechceme jen odreagovávat, ale chceme je také zapřahat. Neboť emoce jsou palivo na cestě k našim cílům. Bez emocí není pohybu, změny, růstu…života. Emoce můžou být naším přítelem. Tak zacházejí s emocemi  mistři  – umělci, sportovci, vynikající učitelé,… George Vailant studoval více než 30 let absolventy Harvadu a zjistil, že je mezi nimi zásadní rozdíl v tom jak zvládají stres. Méně úspěšní absolventi používali strategie, které Vaillant nazývá regresivní obranou a ti více úspěšní absolventi strategie tvořivějsí, které Vailant nazývá zralou obranou nebo také transformační strategií zvládání stresu.

Dneska jsme se podívali na jednu z možných cest jak se stresem zacházet, když už jsme v něm (konkrétně v emočním únosu).  V dalším příspěvku (za týden) se podíváme na to jak stres transformovat a využívat jeho energii k dosahování svých cílů.

Stres, nervozita – co s tím?

Zanechte komentář