Kdy naposledy jste udělali chybu? Dneska? Včera? Minulý týden?

Pokud si můžete vzpomenout, pak je to dobré! Znamená to, že děláte nové věci či staré věci nově. Znamená to, že žijete alespoň někdy mimo svoji komfortní zónu, že se učíte a že také rostete.

Chcete-li růst, pak se musíte učit. A máte-li se něco opravdu nového naučit, tak musíte vycházet ze své komfortní zóny do zóny nového, pro Vás zatím neobydleného prostoru. Tady, v  “zóně učení”,  budete dělat chyby. Ale právě díky chybám můžeme zjistit, co funguje a co ne, jak věci dělat a jak je nedělat. Problémem není chyba, ale to, že si chyby dělat nedovolíme a také to, že se neumíme s chyb (po)učit.

Proč panuje v naší společnosti monstrózní strach z dělání chyb?

Zjednodušeně řečeno proto, že za chyby se trestá. A trest bolí. Tak je do našeho života vetkán strach ze selhání, z neúspěchu, z pochybení, strach zkoušet věci nově a jinak.

Všichni víme, jak rychle a dynamicky se učí malé děti, dokud jim nevtlučeme do hlavy a někdy také do těla, že dělat věci jinak a po svém se nevyplácí. Náš dynamický rozvoj, opravdové učení, se většinou zastaví v 1. třídě základní školy. Problémem nejsou naše intelektuální nedostatky či odumírání mozkových buňek. Dnes je již dobře známé, že průměrný člověk využívá méně než 10% kapacity svého mozku a že díky přirozené schopnosti neuronů obnovovat a vytvářet nová spojení (neuroplasticita) je možné učit se v jakémkoliv věku. Problémem jsou emoční a mentální bloky, které jsme si v průběhu života (výchovou a vzděláním) vytvořili a které nás obírají o chuť, odvahu a energii učit se, růst a tvořit.

Jak tedy na to? Jak se začít znovu dynamicky učit?

Prof. Lozanov, který zasvětil svůj život studiu možností lidského mozku a rozvoji metod zrychleného učení, tvrdí, že je třeba začít desugescí, tj. zbavit se limitujících představ o možnostech učení a růstu. A právě jedním velkým krokem tímto směrem je naučit se nově zacházet s “chybou”.

Velmi osvobozující je myšlenka Antony Robinse: “Neexistují chyby, jsou pouze výsledky”. Uděláte-li něco, dosáhnete určitého výsledku. Uděláte-li něco jiného či jinak, dosáhnete jiného výsledku. Pokuď se Vám nelíbí výsledky, kterých dosahujete změňte svůj postup či činnost samotnou.

V procesu opravdového učení, v pohybu mimo naši komfortní zónu, je dobré mít 3P pohromadě:

  1. Postoj (pozitivní) – Můžu se to naučit! Dokážu to udělat! Zvládnu …. k pozitivnímu postoji patří říkat ANO, mít kus odvahy a často také vytrvalosti.
  2. Podpora – Při pohybu mimo komfotní zónu nám pomůže mít podporu. Kde ji hledat? Zkuste si napsat na papír, kdo všechno Vás podporuje či může podpořit v tom, co se chcete naučit či udělat. Může to být přítel, učitel, mentor, rodina, víra, kniha,….co Vás napadá?
  3. Příležitost – Příležitost je dvojího typu. A) Příležitost vyhledám a najdu B) Příležitost vytvořím (vizionáři a leadeři nečekají, až To tu bude, oni si příležitosti vytvářejí).

Aby byl proces “chybování” užitečný a efektivní je potřeba si své “netrefení” uvědomit (mít schopnost sebereflexe či sebeuvědomění) a dále mít vůli ke změně. To znamená, neopakovat stejný neúspěšný postup znovu, ale zkusit to jinak.

A až se Vám, třeba již dneska, podaří udělat a uvědomit si chybu, tak se mějte rádi – usmějte se tomu a nebo ještě lépe, poplácejte se po zádech a poděkujte si za to, že jste měli odvahu dělat věci nově a že jste stále alespoň trochu jako děti – otevřeni tomu opravdu se učit a růst.

 

 

Nedělat chyby? Zůstane kdyby!

Zanechte komentář