Čím se člověk liší od zvířat? Zvířata žijí v pocitu, jsou ovládány instinktem. Přijde-li impuls z vnějšího světa zvíře reaguje, musí reagovat. A tak vlastně zvíře žije v zajetí svých emocí.

Naproti tomu člověk je jediný tvor na zemi, který má možnost nereagovat, zastavit se, promyslet si svou reakci a volit své jednání. Tuto schopnost nazývá Viktor Frankl “reakční flexibilitou”.

Reakční flexibilita je možná díky vnitřnímu prostoru, který existuje mezi impulsem a reakcí. A právě v tomto prostoru mezi podnětem a reakcí se rodí tvořivost a opravdová svoboda člověka. Zde může člověk volit své myšlenky a činy. Tady se člověk stává člověkem, svobodnou a tvořivou bytostí, nejen loutkou ve hře emocí a podmíněných reakcí.

Bohužel naše společnost, modely výchovy a vzdělávání, nás tento výlučně lidský potenciál neučí rozvíjet a využívat. Právě naopak. Jsme vedeni k tomu být reaktivní, odpovídat rychle a přesně tím způsobem, jak se očekává. Dochází k sociálnímu podmiňování, které dělá z člověka mechanické kolečko v soukolí systému. Což může být dobré pro růst produktivity, selhávajíc však, chceme-li po člověku tvůrčí čin, inovativní myšlení a zodpovědné jednání.

Vraťme se ale k naší svobodě. Jak ji rozvíjet? Jak se naučit nebýt vždycky reaktivní? Jak si “vydobýt” možnost volit své reakce, možnost tvořit?

Je třeba umět se zastavit. Je třeba rozvíjet vnitřní prostor, prostor mezi impulsem a naší reakcí.

Je to ten stejný prostor, který vznikne po intenzivním sportovním výkonu nebo když se procházíme vysoko v horách. Takový prostor vzniká tehdy, když všechnu naši pozornost nepohltí naše myšlenky, projekty, starosti a emoce. Takový prostor se vytváří téměř vždy při intenzivním, soustředěném, hlubokém dýchání. Ať už se jedná o sport, umění či meditaci. Takový prostor vzniká, když si dovolíme být chvíli sami.

Nezbytnou dovedností pro rozvoj reakční flexibility je rozvoj kapacity se soustředit.

Intenzivní soustředění, mimo jiné, přerušuje okruhy zodpovědné za emocionální starosti. Umožňuje nám tedy zachovat si chladnou hlavu a volit svou reakci i v relativně vypjatých situacích. Takovému soustředění se dá naučit tréninkem pozornosti.

To, zda člověk situaci ustojí s nadhledem či zda-li se nechá strhnout silnými emocemi k reaktivitě záleží také na dalších faktorech emoční inteligence jako jsou úroveň sebevědomí, empatie a motivace daného jedince. Významným faktorem je také hladina naší momentální energii, která je úzce spojena s naší fyziologií.

Nejjednodušší a zároveň velmi účinnou věcí, kterou můžeme udělat kdykoliv, když se chceme zklidnit a soustředit před důležitým rozhodnutím, před naší odpovědí či veřejným vystoupením, je uvědomit si svůj dech, soustředit se na něj. Vnímání našeho nádechu a výdechu prohlubuje úroveň dýchání a aktivizuje parasympatický nervový systém, který je zodpovědný za uklidnění našeho organismu.

Pro rozvoj reakční flexibility je výborný formální výcvik např. v mindfulness meditaci, ale není ho třeba. Můžeme se učit malými krůčky v každodenním životě. Stačí, když se naučíme během dne záměrně na chvíli zastavit, vědomě se dvakrát či třikrát nadechnout a jít dál. Zkuste to a pozorujte změnu, hlubší klid, rozvahu a možná také nové inspirace a inovativní nápady, které k nám budou přicházet přirozeně a s větší lehkostí.

Jak nebýt loutkou, ale tvůrcem?

Zanechte komentář