Chcete-li dovedně vést druhé, efektivně vychovávat, učit či jinak spolupráci vést, je potřeba umět komunikovat bez zábran v emoční rovině. Nejsme-li s druhými naladěni na stejnou frekvenci, těžko se dobře uslyšíme, těžko se domluvíme, těžko najdeme společnou řeč. Umět se s druhými sladit, vyladit do společného rytmu, to je klíč k efektivní komunikaci a spolupráci.

Ti nejlepší učitelé, vychovatelé, manažeři, terapeuti, herci, vedoucí všeho druhu a různého postavení, to umí. Efektivní leadeři jsou mistři vědomého empatického jednání. A jak to dělají?

Člověk je prý nejempatičtější tvor na zemi. Také díky tomu přežil v drsných podmínkách evoluce. Empatii vděčíme za rozvinuté schopnosti porozumět druhému, naladit se na něj či skupinu, harmonicky spolupracovat, vychovávat a vést. Není ale empatie jako empatie. Je veliký rozdíl v tom, když empatii používáme vědomě nebo když jsme jen „objetí „ evoluce.

Abychom mohli něco záměrně – vědomě používat, tak tomu musíme dobře rozumět. Co to tedy je empatie? Klasickou odpovědí bývá „vcítění se“. To je pravda. Ale jak se to vcítění děje? Mohu tuto schopnost vcítění se nějak rozvíjet anebo naopak tlumit podle mojí potřeby?

Přesněji řečeno je empatie je schopnost vnímat vnitřní stav jiného člověka. A jak se to děje?

Pozorujeme-li druhého člověka, jak něco dělá či prožívá, máme podvědomou tendenci synchronizovat se s jeho pohyby. Sítě percentuálně motorických systémů našeho mozku (zrcadlové neurony) nám toto jeho jednání a prožívání zrcadlí a my ve svých „útrobách“ cítíme podobné pocity jak náš protějšek.

Stejně tak dobře se můžeme vcítit do druhého člověka, pokud si představíme, co ten druhý prožívá. Tím, že si představujeme sami sebe v kůži druhého, si vytváříme a zažíváme podobný emoční stav jako daná osoba. Takovéto jednání se nazývá kognitivní empatie.

Z výše uvedeného vyplývá, že ono „vcítění se“ není o tom, že bychom vlezli do kůže druhého, ale že skrze představivost či vnímavost k druhému, cítíme – vnímáme – podobné pocity, které může mít asi náš protějšek. A jak tedy empatii vědomě rozvíjet a používat?

  1. Nezbytným předpokladem pro rozvoj vědomé empatie je schopnost vnímat a rozlišovat své vlastní emoce (sebeuvědomění).
  2. Klíčem k empatii je pak pozorné vnímání neverbální komunikace druhého člověka, popř. schopnost představit si jeho situaci a to, jak se asi cítí (kognitivní empatie).
  3. Chceme-li být ještě důslednější ve schopnosti vcítit se do druhého člověka, budeme synchronizovat své pohyby s jeho pohyby.
  4. A je-li to vhodné, můžeme jeho pocit, do kterého jsme se vcítili, vyjádřit slovně prostřednictvím empatické reakce „asi se cítíš nervózní“, „to by mě taky naštvalo“, „to je mi líto“… Je možné poskytnout také empatickou podporu „pokud by jsi potřeboval, tak…“.

Empatie nám pomáhá lépe rozumět druhému, setkat se s druhým tam, kde se právě nachází a podle toho volit přiměřenou komunikaci. Pokud je druhý v emocích a my příliš logičtí, tak se nepotkáme. Chceme-li druhého či komunikaci dovedně vést, tak musíme umět rozpoznat, kde se druhý emočně nachází, sladit se s ním a od tama jej a komunikaci vést.

Empatie – sladění v emoční rovině

Zanechte komentář